Bez lepení do Tatranských dolin NELEZ!

středa 18. listopad 2009 10:10

...toto jsem si po zkušenosti zapsala za uši a předávám dál!

Po úspěšném zaparkování v Lysé Polaně jsme se s manželem vydali prozkoumat doporučenou stezku i pro vozíčkáře v Bielovodské dolině. Nebe sice nevěštilo nic dobrého a cestou do nitra doliny jsme více potkávali vracející se skupinky rodin s dětmi i jednotlivce. Znalí místního podnebí utíkali před búrkou. No ty 2km ještě v pohodě a snad i za příznivého počasí zvládneme, přála jsem si toužebně. Búrka posečká! bielbl1.jpg

Já na elektrice, muž na kole. Krásu doliny jsme nechtěli opustit, jeli jsme takový kus cesty(60km). Na jednom místě mezi stromy mě oslovil jeden velmi zajímavý kámen ve tvaru srdce. Svým focením jsem se trošku pozdržela. Potřebuji na pořízení snímku více času, soustředění a hlavně klid, proto jsem netrpělivému muži řekla ať na mě nečeká, že ho dojedu.

Snou.jpg

Jo, tak jsem též učinila a po pár metrech slyším jemné „pssss“a můj električák se trošku naklonil, zastavuji. „No to snad ne, tmavé mraky se ženou, každou chvíli může pršet a já mám píchlé kolo“honí se mi myšlenky hlavou a hned volám vysílačkou muže. Za krátký čas je u mě. „Prosím tě cos dělala, že jsi píchla?(zajímavý dotaz)“a začne prohlížet stav pneumatiky. „Je to dobrý,  jen malá dírka, to zalepíme“ říká a otevírá batoh aby použil lepení které bere vždy s sebou. Po otevření batohu zjištuje že lepení zapomněl na parkovišti v autě. „Počkej tady!“, nasedá na kolo a jede pro lepení.

Mračna jsou těžší a těžší, někde v dáli hřmí. Se svýbielbl2.jpgm električákem na kraji cesty nepřekážím turistům vracejícím se rychlým krokem. Jednoho staršího pána se ptám jak daleko to je k hájence, neboť už tuším že tam dnes nedojedeme a jaká ta dolina tam dále je? „K hájence je to si 3km a dolina je nádherná, pro malíře úplný balzám pro oči“odpoví a spěchá dál. Sem tam spadne kapka. bielbl3.jpg

Přijíždí muž s lepením. Též tuší že se něco už fakt žene. Na záplatu není čas, použije spray na lepení pro dojezd a oba se společně vracíme zpět k autu. Sotva naložíme kolo, vozík a sebe do auta spustí se silný déšť. Cestou zpět do místa ubytování v Pieninách se domlouváme že se vrátíme a za lepšího počasí Bielovodskou dolinou projedeme. Děšť nás doprovodil až do Pienin. Na takto zalepeném kole jezdím na elektrice dodnes. bielbl4.jpg

 Za dva dny jsme se opět vypravili do doliny. Již známá tvář správce parkoviště nás přivítala s kamenným výrazem na tváři a přes stažené okénko k nám řekla: „Místo pro auto ano ale vy do doliny nesmíte!“ Několik sekund jsme s mužem seděli jak zařezaní. „Leda že u sebe máte vše na lepení a hustilku!“pokračoval dále a jeho tvář se rozesmála. „To víte že  máme vše u sebe!“vyjekli jsme na smějícího se pána oba téměř sborově. Počasí bylo jako malované. Dolina je nádherná. U hájenky se můžete občerstvit vodou ze studánky i svačinkou z batůžku u příjemného posezení s výhledem na štíty hor.U hájovny končí doporučená stezka pro vozíčkáře i cyklisty. Muž zanechal kolo v hájovně a dle odhadu hajného mě stezka pustila cca ještě o 1km dále.   bielbl1.jpg

Božena Šimková

Božena Šimková

Božena Šimková

O životě na vozíčku. O strastech i slastech a mém vnímání ŽIVOTA.

Kdo jsem? Vozíčkářka žijící již 29let s nemocí roztroušená skleróza.Psala jsem též články v soutěži LN www.old.bigbloger.lidovky.cz/vozickarka

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora